Ano, šla jsem se toulat. Ano, šla jsem dál od své viny. A přemáhám sama sebe, abych se opět nerozběhla proti ní.
Toulám se ulicemi vedoucími bůhvíkam. Kráčím pomalu po kamenných dlaždicích směrem do centra města. Pozoruji lidi kolem sebe a dokážu přemýšlet pouze nad tím, že i kdybychom se snažili sebevíc, tak bychom nenašli dvě osoby, které by měli totožnou minulost. Nenašli bychom dvě osoby, které by nesly stejné břímě. Mé je vina. Vina, která mi nedá spát. Ublížila jsem neprávem člověku, který mě miloval více jak cokoliv na světě. Miloval mě více jak svůj vlastní život. A mé srdce s rozumem se shodli, že mně jako celku bude lépe bez něj. A měli pravdu. Vše jsem udělala z čistého sobectví. A nelituji toho. A právě zde nacházím vinu, která mě tíží. Měla bych litovat svého činu. K tomu se ale nedokážu přinutit.
Toulám se tak dál, když v tom se najednou zarazím. Jako bych ho viděla stát na konci předlouhé ulice, po které jsem zrovna kráčela. Rozběhnu se k němu. Běžím stále rychleji a rychleji. Už jsem téměř u něj. Už jen kousek. Už ho mám téměř na dosah.
Není to on.
Prudce se zastavím a se zklamáním se vydám opět na opačnou stranu.
Sobecky ho chci vidět, i když si jsem vědoma, že by ho to zničilo. Tak ho vidím všude. Sobecky si přeji mít opět někoho, díky komu bych se cítila jako s ním. Tak se ho snažím najít za každou cenu. Myslela jsem si, že kráčím dál a dál od své viny. Ta mě ale dávno předběhla a počkala si na mě.
Žádné komentáře:
Okomentovat